RECENZE: Nicholas Evans - Zaříkávač koní

Název: Zaříkávač koní
Název v originále: The Horse Whisperer
Autor: Nicholas Evans
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 1995
Počet stran: 296


Grace MacLeanová je mladá dívka, jejíž velkou vášní je jízda na koni. Ale jen do doby, kdy se jí stane vážná nehoda, při níž zemře její kamarádka Judita a Juditin kůň a ona sama přijde o nohu. Těžce raněn je i Gracin kůň Tulák, který si vedle fyzického zranění odnáší z nehody i obrovské psychické trauma. Zdá se, že s jezdectvím je konec. Gracina matka Annie to tak ale odmítá nechat a spolu s Grace a Tulákem odjíždí do Montany za Tomem Bookerem. Za zaříkávačem koní, do jehož schopností vkládá Annie velké naděje. Podaří se mu obnovit Gracinu důvěru v koně a Tulákovu důvěru v sebe sama?

Přiznám se, že k této knize jsem se dostala spíš náhodou. Už dříve jsem sice znala film, ale značnou dobu mi unikal fakt, že je natočený podle knihy. Také literatura s tematikou koní a jezdectví obecně mi moc neříká, a tak se mi Zaříkávač koní dlouho vyhýbal obloukem. Pak jsem se ale nakonec ke knižní předloze přece jen dostala a nyní v této recenzi hodlám chválit, chválit a zase chválit.

Tento román má rozhodně šanci zaujmout každého čtenáře, který si potrpí na reálně zobrazený příběh s dobře propracovanou zápletkou, jejím průběhem a jejím vyústěním. To vše Zaříkávač koní svému čtenáři rozhodně nabízí. Jde o velmi citlivě napsaný román se silným emotivním příběhem zobrazujícím drsnou realitu toho, že i jezdectví může být nebezpečné a že si nevybírá své oběti, kterou se může stát i velmi mladý člověk, jenž si následky nehody ponese po celý život. Zároveň ale nabízí naději v tom, že i z noční můry může člověk vykřesat něco dobrého, že se může do určité míry vrátit do zajetých kolejí, nevzdá-li se.

Začátek knihy je možná trochu pomalejší, ale čím víc se člověk noří do příběhu, tím je těžší a těžší knihu odložit, jak moc čtenáře vtáhne do sebe. Autor ve svém vyprávění velmi vhodně volí slova, nezdržuje příběh zbytečnými popisy navíc, které by vše jen zdržovaly a nuceně knihu natahovaly. Každé slovo do děje zapadá jako do nějaké mozaiky a dohromady tak tvoří celistvý obraz.

Evans skvěle vykresluje všechny své charaktery, kdy každý na jednotlivé podněty reaguje osobitým způsobem. Pozorujeme tak například zcela pochopitelný a výborně zvládnutý rozpor mezi tím, jak na Gracinu nehodu a ztrátu nohy reaguje matka, jinak na to reaguje otec a jinak zase Grace samotná. Velkým plusem je to, že příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, nezaměřuje se tedy jen na jeden charakter, což celé knize dodává na plasticitě a jen se tím podtrhuje realističnost celého děje. Je nám dopřán detailně podaný děj probraný ze všech stran, ne jen střípkovité podání viděné jedněma očima.

Autor se také nevyhýbá romantické zápletce, ale naštěstí na čtenáře nečeká žádná kýčovitá přeslazená aférka hodná červené knihovny, která by všechnu pozornost strhávala jen na sebe.

Jak je asi již patrné z předchozích slov, knihu hodnotím velmi vysoko. Rozhodně doporučuji a těším se, až se časem pustím do re-readingu. Za mne jasných 100 %.

(Recenze byla poprvé uveřejněna 4. února 2017 na Databázi knih.)