RECENZE: Tommy Donbavand - Doctor Who: Závoj smutku

Název: Doctor Who: Závoj smutku
Název v originále: Doctor Who: Shroud of Sorrow
Autor: Tommy Donbavand
Série: Doctor Who
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2014
Počet stran: 251


Doctor Who: Závoj smutku je příběh založený na kultovním seriálu Doctor Who (Pán času) britské stanice BBC. Jak již napovídá obálka knihy, děj je zasazený do té části dějové linie, v níž se pravidelně potkáváme s jedenáctou verzí Doctora (Matt Smith) a jeho společnicí Clarou Oswin Oswald (Jenna Coleman). V této knize se Doctor spolu s Clarou dostávají pomocí své mimozemské lodě TARDIS do 23. listopadu 1963, do dne po atentátu na prezidenta Kennedyho. V ulicích Dallasu se postupně setkávají s lidmi, kteří jsou nucení prožívat své nejsmutnější období života a potýkat se s návaly výčitek, zatímco radost zde postupně ztrácí svoje místo. Je jen na Doctorovi a Claře, zda se dokážou postavit nebezpečnému nepříteli, který je za to vše zodpovědný, a znovu zachránit svoji milovanou Zemi.

Závoj smutku je příběh se zajímavou zápletkou a ještě zajímavějším vyústěním. Konec je sice otevřený, naznačuje budoucnost, ale já s ním byla zcela spokojená, neboť takové konce mám ráda. Obsahově je kniha velmi nápaditá a dobře propracovaná, pořád se něco děje nebo se něco řeší, takže vás to nenechá ani na chvilku oddechnout. Zároveň není řešení všech problémů překombinované, člověk se také neztrácí ve spleti dalších a dalších problémů vedlejších. Děj pěkně plyne, má spád, autor se zbytečně nebabrá v odbočkách, které by vyprávění jen zdržovaly a natahovaly. Je to vskutku jízda, na jakou jsme zvyklí ze seriálu.

Na Závoji smutku můžeme velmi dobře pozorovat, že Donbavand je nadšeným fanouškem seriálu. Kromě toho, že v knize uvádí věnování „Pro Arranu a Sama, kteří sledují Doctorova dobrodružství se mnou.“, to vidíme například i v tom, jak autor dokonale vykreslil povahu jedenáctého Doctora, jak ho známe ze seriálového zpracování. Je správně ujetý a střelený jako jeho předloha, jeho ujetost a střelenost zároveň skvěle maskují jeho bolest a starosti. Stejně tak autor trefně v příběhu uplatňuje výstižně napsané narážky na díly před Doctorovou proměnou (př. zmínka o Astrid Peth, díl s Titanicem).

I když jsem si knihu jako celek opravdu užila, dovolím si jednu negativně mířenou kritiku, a to na ten překlad – neznám sice anglický originál, ale někdy na mne překlad působil trochu kostrbatě a pár vět jsem si musela přečíst znovu, abych jim správně porozuměla. Zároveň mi trochu vadilo, že překladatel zkracoval „sonický šroubovák“ na „sonáč“ a při popisu chapadlovitých výběžků mimozemského organismu nejdříve používal slovo „chňapadla“ a později „chapadla“, působilo to dost nejednotně. Pro někoho to může být z mé strany chápáno jako přílišné hnidopišství (o to víc, když se zde zmíněné jazykové jevy nevyskytovaly zase tak často), ale nemohu si pomoci – na můj vkus mi to při čtení přišlo poněkud rušivé a bilo mne to do očí.

I přes těch pár nedostatků, které jsem zmínila, jsem si knihu jinak užila, bavila mne. A přiznám se, že bych tento příběh velmi ráda viděla natočený (uměla bych si to představit jako třeba nějaký speciál). Má potenciál a svým dějem by skvěle zapadl do seriálu, byť mu již nyní místo Matta Smithe vládne Peter Capaldi a my tak máme asi holt smůlu.

Neumím odhadnout, do jaké míry má kniha šanci zaujmout člověka, který nezná seriál, ale věřím tomu, že pro většinu fanoušků Doctora Who může být Závoj smutku skvělou odpočinkovou záležitostí a příjemnou výplní dlouhých dní, kdy čekáme na nové díly. Rozhodně si mezi Whoviany zaslouží svoji pozornost.  Dávám 90 %.

(Recenze byla poprvé uveřejněna 27. ledna 2017 na Databázi knih.)